Talentovaný plavec Vojtěch Maťátko prožívá turbulentní časy. Nejprve jako čtvrtý Čech zaplaval stovku prsa pod minutu, pak během pandemie dojížděl trénovat na venkovní bazén do Podolí a teď vyhlíží maturitu.

Pokud zavítáte na čerstvě znovuotevřený olomoucký bazén, může se vám stát, že ve vodě uvidíte dovádět mládež jako rozpustilé delfíny. To si jen plavci SK UP Olomouc užívají, že mohou po více než dvou měsících zase trénovat. „Voda mi chyběla,“ přiznává Vojtěch Maťátko, hanácký talent dorůstající pro reprezentaci.
Zavírání bazénů a rušení závodů kvůli koronavirové pandemii nastalo v době, kdy ještě plánoval zabojovat o letenku na olympiádu do Tokia. Sportovní svátek sice brzy nato také museli přesunout o rok, nehledě na to však Maťátko naznačoval životní formu. Jen o pár měsíců dříve zaplaval talentovaný prsař v krátkém bazénu stovku pod minutu, což se mu podařilo jako teprve čtvrtému Čechovi v historii. „Přesně 59,97. Bylo to fakt o nehet,“ směje se Maťátko.
Maximum si posunul začátkem listopadu na závodech v Györu a už před odjezdem do Maďarska tušil, že by se pod magickou hranici mohl dostat. „Věděl jsem, že se k ní blížím a mám na to, takže jsem doufal, že se mi to podaří. Byly to první závody, na které jsem byl připravený, forma vyšla fakt dobře. Jenže stačí špatná obrátka, špatný start nebo výjezd a je to pryč. Naštěstí to, sice jen o kousek, ale vyšlo.“

Na venkovní bazén do Podolí

Začátkem března však rázem přišel o možnost nejen závodit, ale i trénovat. Bazény se pro všechny uzavřely a plavci zůstali doslova na suchu. „Naštěstí máme sousedy, kteří mají domácí posilovnu, takže jsem mohl chodit cvičit k nim a udržoval jsem se ve formě,“ vypráví mladík z Dolan, který také s ostatními členy olomouckého oddílu dostával každý den plán cvičení od kondičního kouče.
Když už dlouhá pauza začínala být nesnesitelná a snad i ohrožovat výkonnost reprezentantů, podařilo se plaveckému svazu pro své elitní závodníky zařídit možnost tréninků na venkovním bazénu v pražském Podolí. Trenér Dušan Viktorjeník pak s Maťátkem i dalšími olomouckými hvězdičkami Terezou Neoralovou a Barbora Janíčkovou dojížděli na týdenní pobyty do Prahy.
Trénovalo se za přísných podmínek po osmi, každý plavec měl vyhrazenou svou lajnu a s ostatními skupinkami nesměl přijít do styku. A i když je voda vyhřívaná, v dubnových teplotách přinášelo plavání venku epické zážitky. „Nejhorší byla rána, kdy byl jeden stupeň a foukalo, to bylo až šílené a plavalo se hodně špatně. Občas nás i trenéři z vody vytáhli, že se to nedalo. Ale většinou svítilo odpoledne sluníčko, to už bylo pěkné,“ vypráví Maťátko.
Zatímco sám se za studených rán mohl schovat do vody vyhřívané na 27 °C, trenér se choulil na břehu pod ikonickou tribunou ve tvaru vlny a mohl přemýšlet, o kolik okolní vzduch ochlazuje ještě Vltava tekoucí v těsném sousedství. „V sedm ráno bývala kosa, to bylo šílené. Z vody stoupala pára, ale sedět na břehu hodinu byl masakr. To bylo na rukavice a na čepici,“ přiznává kouč Dušan Viktorjeník.

A teď před komisi

V polovině května už se olomoucká čtveřice s předtuchou blížícího se znovuotevření bazénů vrátila domů, a než tak nastalo, připravovala se doma. A i když jaro v plné síle několikrát vyhnalo teploměr nad dvacítku, nezbývalo než myšlenky na vodu udržet na uzdě. Vzít v případě nouze zavděk přírodními vodními plochami, kterých je kolem Olomouce povícero, nemá smysl.
„Leda pro ten pocit vody a člověk by musel mít neopren,“ přemítá Maťátko. Z hlediska systematického tréninku je však například oblíbené jezero Poděbrady nepoužitelné. „Závodníci opravdu potřebují plavat ode zdi ke zdi ve vodě, která má 27 stupňů, a ne patnáct. V tom se moc neuplave a i technika je úplně jiná. Navíc mají minimální tukovou řasu, takže by mohli onemocnět, na rozdíl od dálkových plavců, kteří jsou na chladnější vodu trochu otučnělí,“ vysvětluje Viktorjeník.
Maťátko tak aspoň mohl svou pozornost zaměřit na učebnice, za pár dní ho čeká maturita na Církevním gymnáziu Německého řádu. A tak teď místo prsařských a kraulových temp střídá český jazyk, angličtinu, biologii a také teorii tělocviku. „Nejprve říkali, že maturita nebude, pak zase že bude. Byla kolem ní trochu nejistota. Ale připravuji se, co to jde,“ přiznává.
Jasno má i o své další budoucnosti, v září chce nastoupit na Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého a také se v bazénu co nejdříve vrátit na nedávnou výkonnost. „Dva, maximálně tři týdny to bude trvat, než se dostanu do intenzivního tréninku. Ale není na co trénovat, zrušili teď i mistrovství světa v krátkém bazénu. Budeme se tedy spíš připravovat na splnění limitů na olympijské hry a na mistrovství Evropy, které posunuli na léto,“ tuší.
Roční odklad olympiády dává devatenáctiletému plavci možnost znovu svá maxima posunout a snad i dosáhnout na nominaci do Tokia. „Bude o rok starší, to je super. Kromě olympiády se posune i mistrovství Evropy dospělých a bude i univerziáda. Úkolů má dost, a hned jak skončí maturitu, začneme trénovat na příští rok,“ těší se na další spolupráci kouč Viktorjeník.

Zdroj: www.idnes.cz